ARCHIV EXPEDIC

Archiv expedic

Maroko

Jako obvykle začínáme prohlídkou středověké medíny ve městě Fes a k tomu patří neodmyslitelně i koželužna a místní kolorit obchodníků.

Táboříme v pohoří Atlas, pod majestátnými cedry a pod kameny nás vítají první "zvířátka", které nám dávají jasně znát, že jsme v Africe. Naopak noční chlad, kdy rozděláváme i táborák svědčí o tom, že do té pravé pouště je to ještě pár set kilometrů.

Dnešní delší přesun po asfaltu, nás svedl k odbočení do řeky, v místech kde je krásná soutěska - vždyť vidět ji ze silnice může každý turista, ale z koryta řeky jen správný offrouďák.

Po večerní "družbě" s pivem, slivovicí, tážinem a bubínky jsou z nás přátelé. Teď ještě prohlídnout starou Kasbu a vyrážíme na pouštní etapu Rallye Paris - Dakar.

Je to skutečně super jeď po pistě, kde se prohání jednou za rok závodní stroje - není tak vytlučená a místy se dá jet i stovkou, bohužel jsme tak zabrání do jízdy, že zapomínáme fotit. Končíme u dun Erg Chebbi.

Další den trávíme projížďkou okolo Erg Chebbi, jedeme se podívat na jezero plameňáků, které bylo v uplynulých dvou letech vyschlé. Odpoledne proběhlo cvičné ježdění a seznámení se s tím, jak se na písku jezdí. Večer pak společné posezení.

A je to tady dnes pokoříme Erg Chebbi, někteří na velbloudech a jiní ve svých offroadech. Nejprve navštěvujeme vesnici utečenců z Mali a pak už se vrháme do dun, přestávka je pět v oáze uprostřed dun.

Náš starý známý nás provází i letos - jmenuje se Imbarek a je to třiadvacetiletý kluk, který se sám naučil anglicky, italsky a španělsky. A pohybuje se v dunách jako doma - půjčil jsem mu i svoje auto - fakt umí.

Honza sbírá svoje první zkušenosti v písku - trošku se to nelíbí spojce.

111 m vysoká duna je výzva, ale až nahoru to nejde. Ke slovu přichází i sand plechy. Vzkaz všem: BOHUŽEL FAKT NESTÍHÁM - další fotky dávám k textu z deníku.

Jedeme pouští podle Alžírské hranice směr Mhamid. Za dva dny jsme urazili pouhých 230 km a spotřebovali 50 l nafty. Mně vytekl ve 100 km rychlosti do 40 cm hluboké příčné díry úplně přední tlumič, a tak se změnila jízda po kamenné poušti v peklo - už je tlumič koupený a vyměněný. Jinak super zážitky - 15 m před Alžírskou hranicí nás zastavuje GPS, v 500 m vzdálené oáze je už Alžírská posádka, pak již vědomě překračujeme hranici i o 2 km, jiná cesta není. Táboříme 600 m za Alžírskou hranicí na samotě v poušti. Ráno pokračujeme Hamadou (kamenná poušť) směr Mhamid.

Večer civilizovaný kemp v Mhamidu. Ráno pokračujeme po jižní hranici na západ. Další dobrodružství nás čeká při cestě přes duny Čegaga, kde přišel ke slovu i naviják. Před večerem ještě rychlostní maratón vyschlým jezerem Iriki. Pak nás čekalo přenocování v poušti. Po ranním probuzení jsme pochopili, že se člověk s pouští nezžil, neboť se pachtí přes den pouští v úmorném vedru a v noci spí. Ostatní živočichové to dělají právě naopak - poušť ožívá v noci a vy ráno zjistíte co se všechno kolem auta plazilo a plížilo.

Dnes jsme zdolali další etapu Dakaru a projeli nádherným kaňonem plným oáz a teď v jedné palmárii táboříme.

Noc jsme strávili v dunách u pevnosti Aoreora "pod ochranou marocké armády" - vojáci nám poradili, že až začne ráno odliv, můžeme překonat pobřeží v délce 40 km po plážích, které jsou při přílivu zaplavené. Tak ráno začalo naše poslední dobrodružství - nejdřív překonat duny, dostat se na pláž a pak se orientovat v různě tvrdém písku, který nesouměrně pokrýval pláž. Po chvíli jsme odhadli kde je nejlepší držet stopu a dál jsme to valili stovkou. Prostě zážitek, na který se nezapomíná.

Od zítřka už jen asfalt - Marakéš, Casaalanca, Ceuta a domů.

Perrymu praskla asi tlaková hadice a vytekl olej, snad to včas vypnul. Už jsme v servisu, tak uvidíme. V Ceutě nám v servisu nepomohli, a tak jsme skončili v dílně místního offrouďáka, kterou nám dal k dispozici - v 1 hodinu v noci jsme zjistili, že závadu sami neodstraníme, a tak si dáváme prodloužený odtah do Malagy. Jdeme spát v 5 ráno. Auto a Perry zůstávají v Malaze, my vyrážíme v 11 dopoledne.

Zpět na archiv